Můj pobyt ve Tmě

O pobytu ve tmě jsem mnoho slyšela. Chtěla vyzkoušet. Nešlo to. Buď už z finančních důvodů nebo časově. Musím mít vždy zajištěné děti, hlavně Sofinku s cukrovkou a to dokáže jedině jejich táta. Takže jsem byla velmi vázaná, kdy s holkama může být a zároveň já si můžu vzít volno ze školky.

Vyšlo to a dokonce na 6 dní.

Při výběru místa bylo pro mě důležité, aby se mi líbilo, aby mi ladilo. Hodně míst bylo obsazených. Našla jsem Ekovesničku na pomezí České a Slovenské republiky. V Bílých Karpatech, odkud pocházím. A jsou tam moje kořeny. Tím bylo rozhodnuto.

Je to Ekovesnice Vrbovce. http://ekovesnice.cz

Kdysi jsem se tam chtěla jet učit o přírodním stavitelství, úplně jsem na to zapomněla. Tentokrát mě tam život dovedl.

Po výjezdu nahoru do kopců mě ty výhledy na Karpaty dojaly. Je to nádherné místo.

Vesničku tvoří základní dům rodinky, dva domky na pobyt ve tmě a jurta.

Ta energie místa, ty přírodní materiály ve stavbě, prostě krása. Chodila jsem tam jak Šmoulinka ve šmoulí vesničce.

Když jsem byla malá, vždy jsem si hrála na vílu, milovala jsem vílu Amálku a Šmoulinku:).

Prostě takové hobití domečky mi jsou velmi blízké. Můj má název srdce, protože jeho střecha je do tvaru srdce. Leží hned vedle domu, kde žijí majitelé vesničky, děti a pejsci. Takže přes den je venku rušněji. Ale domeček je výborně izolovaný. Já měla celý můj pobyt majitele na dovolené, takže bylo velké ticho.

V domečku byly všude aroma olejíčky, měla jsem i svoje vlastní. Vzala jsem si vše, co podporuje ostatní smysly. Jediné, co mi chybělo byly provázky, bavlnky, na ty jsem zapomněla.

Zhasnutí jsem oddalovala. Měla jsem respekt, zároveň jsem se těšila, co mě čeká za výzvy a dobrodružství…

Zhasla jsem v sobotu v 8 večer. Noc jsem spala jak miminko v tom tichu. A hodně spala i v neděli.

První dny byly hodně zvykací na prostor, počítala jsem si kroky, kolik jich ujdu od schodů po záchod. Hodně se soustředila kam co dávám. Prostor byl dvoupatrový domek, tak o to víc tam bylo práce na soustředěnost při pohybu. Ale velmi jsem to oceňovala, když mi tam vletěla moucha a komár. Tak jsem se zavřela nahoře v pokojíčku, tam bylo ticho a klid. 🙂

Udělala jsem si režim. Po probuzení jsem si zacvičila protáhnutím, dala si vodu a jablko a zacvičila si pořádně – Silově, pilates, kliky. Pak mě napadlo, že bych mohla cvičit třeba s flaškama vody místo činek:) Tančila jsem, zpívala, hrála si na flétnu, kytaru, malovala a si zapisovala plány a jiné poznámky. Tam toho člověk vymyslí! 🙂

Měla jsem každou noc velmi živé sny. A tak moc barevné!

No a ve středu večer to začalo…začalo blikání a různé vidiny, obrazy. Úplně jsem se ztratila v prostoru a pak ve čtvrtek a pátek i v čase. Vodítkem mi byl kohout, který ráno kykyrýkal. A holubi, kteří přes den šramotili.

Hodně, hodně a hodně chvil jsem proseděla jen takovým zakoukáním se. Viděla jsem pořád všude kamenné stěny, jako bych byla v kobce. Pak když jsem chodila tak jsem viděla zábradlí kde není, nebo jsem myslela, že jsem u dveří a byla jsem u postele….prostě mazec. Ale bylo mi to vtipné. Neměla jsem z toho žádné špatné stavy.

Mě prostě baví tady to objevování nevědomého v sobě a zkoumání, kam se dá uvnitř nás dostat.

Můj pobyt nebyl ani nijak emočně náročný. Myslela jsem, že mě přepadnou nějaké úzkosti a strachy nebo že se začne uvolňovat emoční tlak, ale nic. Jen jsem viděla různé obrazy, příběhy a vhledy.

A úplně nejvíc, co si odnáším ze tmy je, že nemám věřit iluzím a představám, které vyplodí mozek, mysl. Že je mnohem žádanější a důležitějším věřit tomu, co člověk cítí. Krásně mi to ukazoval ten prostor, kde si mozek myslel, že tam je zábradlí a nebylo tam nic:) musela jsem jen věřit tomu, co cítím hmatem, pak to teprve byla skutečnost.

A to propojení s tělem- krása. Když chtělo tělo cvičit, tak jsem cvičila, když chtělo tančit, tančilo. Tolik masáží obličeje jsem neměla za celý život:)

Rostlina, která mě provázela byla levandule. Byla u domečku, v domečku a dokonce jsem ji dostala i v salátu, to jsem teda nedala 🙂 Jinak průvodkyně nosila jídlo jednou za den v jídlonosiči. A bylo to teda úžasné makrobiotické menu. Na stole bylo i dispozici spousta ovoce a ořechů.

Hlídali mě tam dva velcí pejsci, jeden teda mega velký.

Svůj pobyt jsem ukončila výstupem na kopec na východ slunce. Než se tělo nastartovalo trvalo to 4 hodiny. Ten pocit znovuzrození a radosti ze života je super…wow. Nejvíc super zážitek.

Pokud rádi zkoumáte své nitro, rozhodně doporučuju Tmu. Je jako léčitelka které všechno odevzdáte a ona vás jen obejme.

Tagy:
Jsem tvůrkyní výživných barevných dezertů. Vylepšuji tradiční recepty a dodávám jim nové ingredience. Pomáhám hledat alternativy za různé alergenní suroviny....mám ráda jednoduchost a dobrý pocit v těle. Můj přiběh si můžete přečíst zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.